Ptát si souhlas romantiku nepokazí.
„Nebránila se.“ „Nic neřekla.“ „Je to přece moje frajerka.“ „Vždyť jsem viděla, že to chce.“
Tyto a podobné věty dnes zaznívají jako omluvu a vysvětlení. Mají naznačit, že souhlas se sexem je často nejednoznačný, vypovězen mezi řádky. Nebo že ho vlastně vůbec netřeba, protože přece jde o samozřejmou věc.
Už zanedlouho nás možná čeká diskuse, která na tento vágní stav upozorní. Na politické úrovni totiž téma otevřela ministryně spravedlnosti. Mária Kolíková připustila, že uvažuje nad změnou definice znásilnění.
Podle vzoru jiných zemí a po apelem lidskoprávních organizací by se za něj mohl považovat i sex bez souhlasu.
Vzhledem k tomu, jak žalostně u nás probíhá diskuse o jakémkoli sexuálním násilí a možnosti rozhodovat o svém (zejména ženském) těle, to bude náročná debata. V lepším případě jen trapná, v horším znevažující a zraňující.
Vést ji však musíme. Zejména proto, že kauz ve stylu Dominik Feri, který s nějakým souhlasem neztrácel čas, bude i v našem prostředí přibývat.
